NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
A hle, jakmile dirigent odešel do zákulisí (conductor´s departure = dirigentův odchod) začala ANATA vyhrávat úplně jinou písničku, jen tak mimochodem o poznání lepší než kdykoli v minulosti. Zdá se, že spolu s taktovkou upjatého pána zmizela i mnohá stylová klišé, která nadějné seveřany držela dlouhou dobu v šachu, na ztracených pozicích z nichž je postup do vyšších výkonnostních pater rovný zázraku. Docela dobře si pamatuji, když mladickým nadšením oplývající akvizice z Varbergu debutovala v roce 1998 ve jménu „The Infernal Depths Of Hatred“. Album sice přesně zapadlo do dobové atmosféry, leč stalo se pouze jednou z mnoha bezejmenných a zcela uniformních nahrávek, které gothenburská revoluce zanechala jako svůj vedlejší produkt.
Budoucnost se však jako temná nakonec neukázala, neb následující dvě kolekce, především pak ta předloňská „Under A Stone With No Inscription“, znamenaly ve směrování ctižádostivých Švédů dokonalý obrat. Chvályhodná metamorfóza byla završena tento rok, již není potřeba svazujícího diktátu dirigenta ani neúprosné vlády jeho taktovky, ANATA ročník 2006 je totiž zcela svéprávná kapela, která nemá potřebu citovat stokrát vyřčené a destilovat stokrát destilované. Pravda, ona „gothenburská škatulka“ byla Skandinávcům těsná již delší dobu, samozřejmě, ale teprve až na „The Conductor´s Departure“ mám pocit, že skupina je konečně sama sebou, prosta těsných pout s překrásnou, leč umělecky zcela vyčerpanou minulostí.
ANATA dokáže poutavým způsobem fúzovat náročnější melody thrash/death fragmenty (při poslechu se mi vkrádají na mysl třeba DARKANE nebo BY NIGHT) s techno death metalem, který produkují kupříkladu VISCERAL BLEEDING nebo naprostí profesoři v oboru krkolomných rytmů – SPAWN OF POSSESSION. Tady ale velké pozor, toto přirovnání berte v přísně orientačním kontextu, s jeho pomocí chci pouze naznačit, že ANATA tvoří jakýsi vývojový mezičlánek mezi konzervativní a progresivní tváří současné švédské scény. Už tak specifickou a pro krajinu původu hodně netypickou hudební syntézu ještě více zpestřují četné výlety do atmosféricko doomových nebo dokonce black metalových sfér. Multi-stylové kočkování jde evidentně k duhu i vůdčí osobnosti kapely Fredriku Schälinovi, jehož hlasivky vibrují jedna radost a nenásilně přeskakují z jedné polohy na druhou. Jen škoda, že se vedle nejrůznějších hrdelních deklamací nedočkáme žádných čistých vokálů, vždyť barevná hudební koláž v podání ANATY by dokázala absorbovat nejeden hitovější bridge či refrén. I tak si ale čtvrté studiové album zajímavých seveřanů vaši pozornost jednoznačně zaslouží, pokud máte v oblibě intenzivní thrash/death metalové hrátky a současně nepohrdáte ani techničtějšími záležitostmi, mohlo by pro vás „The Conductor´s Departure“ být tou pravou volbou. Ideální kompromis, jenž má ambice uspokojit celé spektrum posluchačů, skalními zatvrzelci počínaje a náročnějšími experimentátory konče.
Pokud máte v oblibě intenzivní thrash/death metalové hrátky a současně nepohrdáte ani techničtějšími záležitostmi, mohlo by pro vás „The Conductor's Departure“ být tou pravou volbou. Ideální kompromis, jenž má ambice uspokojit celé spektrum posluchačů, skalními zatvrzelci počínaje a náročnějšími experimentátory konče.
7,5 / 10
Fredrik Schälin
- zpěv, kytara
Andreas Allenmark
- kytara
Henrik Drake
- baskytara
Conny Pettersson
- bicí
1. Downward Spiral Into Madness
2. Complete Demise
3. Better Grieved Than Fooled
4. The Great Juggler
5. Cold Heart Forged In Hell
6. I Would Dream Of Blood
7. Disobedience Pays
8. Children's Laughter
9. Renunciation
10. The Conductor's Departure
The Conductor's Departure (2006)
Under A Stone With No Inscription (2004)
Dreams Of Death And Dismay (2001)
The Infernal Depths Of Hatred (1998)
Vast Lands Of My Infernal Dominion (demo) (1997)
Bury Forever The Garden Of Lie (demo) (1995)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Earache Records / Wicked World
Stopáž: 53:40
Produkce: Valle Adzic
Studio: StudioMega Studios (Varberg, Sweden)
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.